Když člověk vyhazuje PET lahve nebo papír do barevného kontejneru před domem, často se ptá, co se s těmi věcmi dál děje. Skeptici říkají, že je popeláři sesypou zpět na hromadu a vyvezou na skládku. Jak je to doopravdy?
Všechny tyto odpady směřují na jedno klíčové místo, a to je dotřiďovací (neboli třídicí) linka. Velmi zjednodušeně řečeno se taková linka skládá z velkých skladovacích hal, několika dopravníků, samotné linky s obsluhou a několika lisů na výrobu balíků.
Na samotném počátku přiveze svozový vůz materiál posbíraný z kontejnerů po městě. Před konečným dotříděním se jednotlivé komodity (papír, plasty) skladují v hale. Přicházejí sem ale také odpady ze supermarketů nebo továren: lepenkové krabice a fólie z rozbalování zboží, odřezky papíru z papíren nebo kousky plastů).
Už zde je nutný značný podíl lidské práce. Pracovnice na třídící lince ve Žďáru nad Sázavou například z velkých balíků vytahují fólie, které se sem dostaly jako odpady z výrobky. „Tyhle odpady ani nemusejí jít přes třídičku,“ poznamenává Iva Zeroniková ze společnosti ODAS, která linku provozuje. „Odpady z výroby nejsou nijak znečištěné a většinou jsou jednodruhové. Mohou se proto rovnou dávat do balíků.“
Hromady plastů, či papíru z pouličních kontejnerů na třídění odpadu se však dotřídit musí. Nakladače je přesouvají k dopravníkům, které je odvezou na ruční třídicí linku.
Několik pracovníků tady z běžícího pásů vytahuje každý tu svoji frakci: jeden PET lahve bílé, druhý zelené nebo jinak barevné. Třetí vybírá plastové tašky a pytlíky, další obaly od kosmetických výrobků. Tak to jde až na konec linky, kdy na páse zůstává jen docela malý podíl odpadů, které se nepodařilo zařadit do žádné z tříděných kategorií. Tento zbytek buď odchází na skládku jako dále nezpracovatelný, nebo se ještě dále zpracovává. Pavel Gregor ze společnosti Esko-T, která provozuje třídící linku odpadů v Třebíči, říká: „Zbytek po dotřídění z naší linky odvážíme do Brna. Používají ho jako jeden ze zdrojů pro výrobu alternativního paliva pro cementárny.“
Počet komodit, které se třídí, stále přibývá. Linky ve Žďáru i v Třebíči například začaly třídit také nápojové kartony od mléka, džusů a vína. „Do loňského roku jsme vytřídili PET, fólie a nápojové kartony, což byla dohromady asi polovina celkového objemu, zbytek šel na výrobu alternativního paliva,“ říká Iva Zeroniková. „Letos v zimě jsme udělali přestavbu třídicí linky a dnes jde na materiálové využití (tj. recykluje se na nové výrobky) 80-85 % odpadů, které k nám přijdou. Až úplný zbytek jde na skládku, ale to už je skutečný odpad.“
Vraťme se však na začátek ručního třídění. Každý pracovník hází určitou tříděnou složku odpadu do shozů, které ústí přímo do velkých kontejnerů. Zde už se tedy shromažduje skutečně dotříděná, kvalitní surovina, zbavená všech nežádoucích příměsí. Jednou za čas se slisuje v lisech na velké balíky a ty směřují ke zpracovatelům.
Takto dotříděné plasty se již prodávají jako druhotná surovina. Čím lépe jsou zbaveny všechny nežádoucích příměsí, tím je jejich kvalita, a tedy i cena vyšší. Pokud je surovina kvalitní a podaří se ji dobře prodat, ovlivní to pozitivně náklady odpadového hospodářství obce, či města. „Naše společnost ESKO-T byla založena svazkem obcí. Všechno, co vyděláme, se vrací obcím svazku,“ poznamenává Pavel Gregor. Obecně se ale dá říci, že prodej vytříděných surovin snižuje náklady na odpadové hospodářství, což pocítí v důsledku i občané.
Mluvíme o zpracovatelích druhotných surovin - kdo to ale je?
Papír roztříděný na noviny, časopisy, kartony, kancelářské papíry atd. odchází do různých papíren, které je používají ve výrobě. Z každé složky vytříděného papíru se vyrábí jiný druh papíru a musí se také jinak zpracovávat. Stačí porovnat noviny a barevný časopis na tuhém lesklém, lakovaném papíru. Obojí je sice papír, zpracování a výsledné výrobky jsou však velmi rozdílné.
Nápojové kartony, které se na lince s papírem také vytřídí, odcházejí do papíren, jež je umějí zpracovat (v Bělé pod Bezdězem nebo Žimrovicích). Tam kartony rozemelou a získají z nich papírovinu, která je velmi kvalitní. Zbytek, obsahující plast a hliníkovou folii, jde buď na skládku, nebo na výrobu paliva. Rozemleté nápojové kartony lze také lisovat na stavební desky, které se používají například jako ztracené bednění.
Největších změn doznalo v posledních letech třídění plastů. „Zpočátku byla v kontejnerech na plasty až polovina PET lahví, protože si lidé pod pojmem plastový odpad představovali vlastně jenom je,“ říká Iva Zeroniková. „Teď už však lidé vědí, že do těchto kontejnerů patří i jiný plast. Celkové množství stoupá a podíl PET lahví v odpadu mírně klesá.“
PET lahve jsou rozhodně v současné době hitem odpadového hospodářství, protože je po nich, jako po druhotné surovině, opravdu veliká poptávka. Slisované lahve roztříděné podle barev se prodávají až za několik tisíc korun za tunu. Z Vysočiny jich jde velká část do závodu Silon v Plané nad Lužnicí, kde z nich vyrábějí vlákna. Ta se používají na výrobu koberců, isolačních materiálů nebo netkaných textilií. Velký zájem o vytříděné lahve mají obchodníci z Číny a jihovýchodní Asie, kde nedávno vyrostly velké zpracovatelské kapacity. I z Třebíče a Žďáru proto směřují kamiony s lisovanými PET lahvemi do přístavů, odkud jsou v obrovských námořních kontejnerech odváženy do Číny. Nejlepší zpracovatelé z PET lahví vyrábějí velmi kvalitní vlákno - fleece. Je proto možné, že ta nová „flíska“ z tržnice v sobě má vlákna z PET lahví, které jste před časem hodili do kontejneru.
Ostatní plasty však najdou zpracování také: z fólií (pytlíků a tašek) se opět vyrábějí fólie. Tvrdé obaly od šampónů, různé kosmetiky a jiných výrobků se po dotřídění melou, čistí a dále používají ve výrobě. Většinou nahrazují část panenské suroviny, a tím snižují její spotřebu.
Zajímavá je cesta, kterou absolvuje složka, nazývaná směsný plastový odpad, tedy zbytek po vytřídění ostatních dobře využitelných frakcí. U plastu totiž nelze často rozpoznat, z jakého materiálu je. Přitom zpracování polyesteru, polyethylénu nebo polypropylénu je velmi rozdílné. Podaří-li se na lince tyto složky rozdělit, mají naději, že je opravdu dobře prodají. Často to však nejde, a pak se směsný plast musí nějak využít. Vyrábějí se z něj výrobky, které možná nejsou na první pohled příliš krásné, ale svou práci zastanou: například zatravňovací dlaždice, „korýtka“ na ukládání kabelů do země, protihlukové stěny nebo třeba i U-rampy. Směsný plast je však někdy tak znečištěn, že se ho nevyplatí ani recyklovat. Pak může posloužit pro výrobu alternativního paliva.
Sklo, o němž jsme se tady zatím moc nezmiňovali, je odváženo přímo do skláren nebo specializovaným úpravcům. Pro jeho dotřídění jsou potřeba linky se zvláštní technologií. Donedávna se na Vysočině sbíralo sklo jen do zelených kontejnerů. Teď se v regionu Žďárska i Třebíčska se chystají zavést oddělený sběr barevného a bílé (tedy bezbarvého) skla. „Sklárny požadují, abychom jim dodávali sklo vytříděné podle barvy. To je nejjednodušší zařídit tříděním do dvou kontejnerů,“ říká Pavel Gregor. „Rozšiřujeme proto síť o kontejnery na bílé sklo, které dostávají obce do bezplatného užívání.“
Co se stane, když se do některé vytříděné komodity dostane, co tam nepatří? Jednoduše řečeno: celá ta práce i vynaložené peníze přijdou vniveč. Odpad je surovina - prodává se dále zpracovatelům, kteří z ní vyrábějí nové výrobky. Kupující celkem logicky požadují, aby byla surovina co nejkvalitnější. Své výrobky totiž musejí prodat, a opět se na nich požaduje co nejvyšší kvalita. Nežádoucí příměsi však mohou odpad jako surovinu zcela znehodnotit. A proto možná někdy vidíte, jak popeláři vysypávají kontejner s plasty mezi směsný odpad: stačí jeden koš z kuchyně, se kterým byl kdosi líný popojít pár metrů - a z PET lahví už není surovina, ale odpad dobrý leda tak na skládku.
Třídicí linky v kraji Vysočina zpracovávají odpady nejen ze svého regionu. Linka v Třebíči má kapacitu kolem 900 tun za rok a zpracovává odpad od více než 300 tisíc obyvatel, včetně Znojma, Velké Bíteše nebo Jihlavy. Dotřiďovací zařízení ve Žďáru zpracovává kolem 2.000 tun plastů ročně a přicházejí na něj odpady nejen z přilehlého regionu, ale i z části Pardubického a Jihomoravského kraje.